Kapitola 4: Ukradená firma
Josef nikdy neplánoval odejít. Chtěl u toho být, dohlížet na své pozemky, dohlížet na to, aby se domy dostavěly. Jenže Marek už ho nepotřeboval. Role „užitečného idiota“, který autorizoval platby kumpánům, skončila. Peníze byly pryč a Josef se začal příliš vyptávat.
Jednoho rána Josef zjistil, že už se do firemního bankovnictví nepřihlásí. Srdce se mu rozbušilo. Volal Markovi, ale ten mu nezvedal telefon. Rozjel se na obchodní rejstřík a tam ho čekala rána přímo na solar.
Už nebyl jednatel.
V rejstříku ležel cár papíru – zápis z valné hromady, která se nikdy nekonala. Stálo tam, že Josef byl na základě „vlastního neprofesionálního přístupu“ a „shody společníků“ odvolán. Podpis předsedajícího? Marek. Josef tam nikdy nebyl, nikdo ho nepozval, nikdo mu nic neřekl. Celá ta schůze byla jen fikce, lživý konstrukt vytvořený v tichu Markovy kanceláře s jediným cílem: odstřihnout majitele pozemku od zbytků kontroly.
Marek se stal neomezeným pánem nad firmou, která Josefa připravila o všechno. Josefovi zbyl jen padesátiprocentní podíl v s.r.o., která je jako potápějící se loď plná dluhů, zatímco kormidlo drží člověk, který mu právě před očima ukradl budoucnost.
Josef se na ty rozestavěné skelety domů teď nedívá s nadějí, ale s hněvem. Chce ty domy prodávat, chce bojovat, ale stojí proti němu mašinerie, která se nezastaví ani před falšováním podpisů a zápisů.
Komentáře
Okomentovat