Kapitola 5: Prozření o víkendu (Léto 2025)

Kapitola 5: Prozření o víkendu (Léto 2025)

Bylo horké letní odpoledne roku 2025, když jsme se s Josefem poprvé sešli. Přišel na doporučení, v očích měl směs únavy a urputné naděje. „Chci s tím projektem pohnout,“ řekl mi tehdy. „Chci prodat aspoň pár těch domů, abych dostal aspoň těch deset milionů, za které jsem pozemky v roce jednadvacet do firmy vložil. Nic víc už nechci. Jen to, co mi patří.“

Jenže Josef mi nemohl dát odpovědi na základní otázky. Nevěděl, kolik je na účtech, neznal detaily smluv s „investorem“, netušil, komu přesně firma platila. Marek ho odřízl dokonale.

Sedl jsem si k tomu ten víkend sám. Stačilo pár hodin v registrech, nahlédnutí do sbírky listin a analýza toho, co reálně stálo na místě. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech.

Na pozemku stálo deset torz domů. Nebyly to stavby, byly to jen bílé skelety z Ytongu. Holé obvodové zdivo bez střech, bez schodišť, bez oken. Žádné přípojky, žádná kanalizace, jen vyhrabaná hlína a desítky palet prázdných odřezků.

Čísla nelhala a byla neúprosná: Do firmy přiteklo 43 milionů korun. Deset hrubých staveb z Ytongu v tomhle stádiu nemohlo stát víc než zlomek té částky. Kde je těch zbylých 30 a více milionů? Ty peníze se prostě vypařily.

Odpověď byla děsivá: fiktivní faktury za „zemní práce“, „konzultace“ a „projektové řízení“. Peníze odtekly přímo k Markovým kumpánům, zatímco na stavbě zbyla jen hromada porobetonu, do které se začínal opírat déšť.

Když jsme se viděli znovu, musel jsem mu nalít čistého vína. „Josefe, zapomeňte na prodej domů. Vy teď nemůžete prodat ani kliku, protože ty domy žádné kliky nemají. Vy musíte jít na policii.“

Viděl jsem, jak v něm ta slova rezonují. Pro muže, který celý život poctivě pracoval, byla představa trestního oznámení na „partnera“ nepředstavitelná. Ale fakta byla jasná. V létě 2025 Josef podal trestní oznámení pro zpronevěru částky přesahující 40 milionů korun a falšování listin.